Kardinál Müller, někdejší perfekt Kongregace pro nauku víry, odmítá bez pardonu Instrumentum laboris pro amazonskou synodu: »Rodí se nová ideologická vize, která nemá nic společného s katolicismem«. »Jednají o našem Krédu, jakoby to byl náš evropský názor. Ale Krédo je zjevení Boha v Ježíši Kristu, který žije v církvi. Žádná jiná kréda zde nejsou.« ... »Musíme absolutně odmítat výrazy jako „ekologické obrácení“. Existuje jen obrácení k Pánu, a jeho důsledkem je také dobro přírody.« »Zjevení Boha a Krista se děje skrze svátosti a církev není oprávněna měnit podstatu svátostí. To nejsou nějaké obřady, které se nám líbí, a kněžství není sociologická kategorie pro vytváření vztahů v komunitách. Každý kulturní systém má své obřady a symboly, ale svátosti jsou prostředky Boží milosti Bohem ustanovené a my nemůžeme měnit jejich podstatu ani obsah«.
Eminence, říkáte, že »chtějí změnit církev«. Jaké jsou znaky tohoto záměru?
Obsahem Instrumentum laboris je ideologická vize, která nemá nic společného s katolicismem. Chtějí spasit svět podle své představy, aniž by použili nějaké prvky Písma. Není to náhoda, i když se zde mluví o Zjevení, Stvoření a svátostech, o vztahu ke světu, není zde žádná vazba na texty 2VK, které tyto aspekty definují: Dei Verbum, Lumen Gentium, Gaudium et Spes. Nemluví se zde o kořenech lidské důstojnosti, o všeobecnosti spásy, o církvi jako svátosti spásy. Jsou zde jen pohanské představy, o kterých je možno diskutovat, ale které nijak nesouvisí se Zjevením.
V této souvislosti se mi jeví významné citovat odst. 39 IL, kde se mluví o »širokém a nezbytném poli dialogu mezi spiritualitami, amazonských krédech a náboženstvích, což požaduje přátelské sblížení s různými kulturami«. A dále: »Neupřímné otevření k druhému, stejně tak jako korporativní chování, které vyhrazuje spásu výlučně podle svého kréda, je destruktivní podle tohoto kréda«.
Pojednávají o našem Krédu, jako by to byl náš evropský názor. Ale Krédo je Boží zjevení v Ježíši Kristu, který žije v církvi. Žádná jiná kréda nejsou. Jsou zde různá filozofická přesvědčení a mytologické projevy, ale nikdo se nikdy neodvážil říct, že např. Platonova Moudrost je formou zjevení Boha. Jen ve stvoření světa zjevuje Bůh svou existenci, své bytí ve vztahu k svědomí, přirozené právo, ale neexistuje žádné jiné zjevení mimo Ježíše Krista. Pojem Logos spermatikòs („semena Slova“), který přejímá 2VK, neznamená, že Kristovo zjevení existuje ve všech kulturách nezávisle na Kristu, jakoby Ježíš byl jen jednou složkou Zjevení.
Souhlasíte tedy s kardinálem Brandmüllerem, když mluví o předloženém dokumentu jako o „herezi“?
Herezi? Nejen to, je to stupidita. Heretik uznává katolickou nauku a protiřečí jí. Ale zde se pouze vytváří velký zmatek, uprostřed všeho není Kristus, ale oni sami, jejich ideje, jak spasit svět.
Dokument představuje jako model integrální ekologii, „kosmovizi“ indiánských národů, jako by to byla koncepce, skrze kterou všichni duchové a božstva jednají s teritoriem a v teritoriu jakožto vztahu k celé přírodě. A k tomu se připojuje „Františkova mantra“ - „všechno je spojeno...“ (odst. 25).
Kosmovize je materialistická koncepce podobná marxismu, kde nakonec si můžeme dělat to, co chceme. My však věříme ve stvoření, hmota je formou bytí přírody, a my nemůžeme dělat, co bychom chtěli. Stvoření má oslavovat Boha, ale je to také výzva pro nás povolané ke spolupráci se spásnou Boží vůlí pro všechny lidi. Náš úkol není zachovat přírodu takovou, jaká je, ale máme odpovědnost za pokrok lidstva, výchovu, sociální spravedlnost a mír. Proto katolíci budovali školy, nemocnice, to je také poslání církve. Není možno idealizovat přírodu, jakoby Amazonie byla zónou ráje, protože příroda není vždy k člověku přátelská. V Amazonii jsou šelmy, infekce a nemoci. A také tamní děti, tato mládež má nárok na dobrou výchovu a plody moderní medicíny. Není možno idealizovat, jak do dělá IL, jen tradiční medicínu. Jiná věc je léčit bolest hlavy, jiná když jsou zde vážné nemoci a komplikované operace. Člověk má nejen právo, ale povinnost zachovat a obnovovat zdraví. Také koncil hodnotí moderní vědu, protože díky ní jsme překonali mnoho nemocí, snížili dětskou úmrtnost a rizika pro matku.
Tradiční kultury a náboženství indiánských národů jsou popisovány jako model pro harmonii s přírodou.
Po dědičném hříchu neexistuje žádná harmonie s přírodou. Ta je mnohdy pro člověka nepřítelem, v každém případě je k němu lhostejná. Pomysleme na čtyři prvky: země, oheň, voda, vzduch. Zemětřesení, požáry, záplavy, bouře, to jsou všechno projevy přírody, které jsou pro člověka nebezpečné.
Všechno se má číst pod povinným klíčem „ekologického obrácení“...
Výrazy jako „ekologické obrácení“ musíme s rozhodností odmítat. Existuje pouze obrácení k Pánu a jeho důsledkem je pak také dobro přírody. Nemůžeme dělat z ekologismu nové náboženství, to je panteistické pojetí, které bylo odmítnuto. Panteismus není jen teorie o bohu, ale je to také pohrdání, kterého se dopouští člověk vůči Bohu. Bůh, kterého identifikujeme s přírodou, není osoba. Bůh stvořitel nás naopak stvořil ke svému obrazu a podobenství. V modlitbě vyjadřujeme svůj vztah k Bohu, který nám naslouchá, který chápe, co chceme říct, není to mysticismus, ve kterém můžeme rozpustit osobní identitu.
Mluví se o Matce Zemi. Naší matkou je osoba, nikoliv Země. Naší Matkou podle víry je Maria. Také církev je popisována jako matka, jako nevěsta Ježíše Krista. Ale není možno vytvářet inflaci těchto slov. Jednou věcí je mít respekt ke všem prvkům tohoto světa, a jinou je idealizoval je a zbožšťovat. Identifikovat Boha s přírodou je formou ateismu, protože Bůh je zcela nezávislý na přírodě. Autoři zcela ignorují stvoření.
Již počátkem 80. let minulého století tehdejší kardinál Ratzinger konstatoval, že v chrámech se nemluví o stvoření a předvídal dramatické důsledky.
Totiž všechny tyto omyly se rodí z matení rozdílu mezi Stvořitelem a tvorstvem, z identifikace přírody a Boha, která plodí panteismus, protože každému přirozenému prvku se přisuzuje božství. Podstata biblického monoteismu je ontologické rozlišení mezi Stvořitelem a tvorstvem, Bůh není součástí svého díla, je svrchovaný nad vším stvořením. To není pohrdání přírodou. A lidé již nejsou otroci prvků, nemají se klanět ohni, přinášet mu oběti jako bohu, aby jej utišili jako prvek, kterého se bojí. Člověk je určen ke svobodě.
Podle této panteistické vize, která je obsahem IL, se uplatňuje kritika antropocentrismu, který by prý měla korigovat i sama církev.
Je to absurdní idea, domnívat se, že Bůh není antropocentrický. Člověk je středem stvoření. A Ježíš se stal člověkem, nikoliv rostlinou. To je hereze proti lidské důstojnosti. Naopak, církev má zdůrazňovat antropocentrismus, protože Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobenství. Život člověka je nekonečně důstojnější než život kteréhokoliv živočicha. Tento princip byl zcela zrušen. Jestliže je v Africe zastřelen lev, je z toho celosvětové drama, ale když se zabíjejí děti v mateřském lůně, všechno je v pořádku. I Stalin se zastával toho, že je třeba zrušit centralitu lidské důstojnosti; tak mohl posílat lidi, aby budovali kanály a umírali přitom pro dobro budoucích generací. Hle, k čemu slouží tyto ideologie, když si někdo vyhrazuje panství nad druhým. Ale Bůh je antropocentrický, Vtělení je antropocentrické. Odmítání antropocentrismu vede k nenávisti vůči sobě samým i druhým lidem.
Jiným magickým slovem IL je „inkulturace“, často spojovaná se vtělením.
Užívat vtělení jako synonymum inkulturace je první mystifikace. Vtělení je jedinečná a neopakovatelná událost, kdy se Slovo vtěluje v Ježíši Kristu. Bůh se nevtělil v hebrejském náboženství, nevtělil se v Jeruzalémě. Kristus je jediný. To je základní bod, protože všechny svátosti závisejí na Vtělení, na přítomnosti vtěleného Slova. Není možno zneužívat centrální pojmy křesťanství.
Vraťme se k inkulturaci: synodní dokument požaduje, že je třeba akceptovat všechny „víry“ indiánských národů, jejich obřady a obyčeje. Je zde zmínka také o křesťanství jako o inkulturaci v řeckém světě. Říká se zde, že to, co se stalo tehdy, má se nyní stát s národem amazonským.
Katolická církev nikdy nepřijala řecké a římské mýty. Naopak odmítá civilizaci, která aplikací otroctví pohrdala lidmi, odmítá imperialistickou kulturu Říma a pederastrii typickou pro Řeky. Existuje vztah církve k myšlení řecké kultury, která dospěla k poznání prvků, které otevíraly cestu křesťanství. Aristoteles však nevynalezl deset kategorií, ty existují v bytí, on je pouze odhalil. Totéž se děje s moderní vědou: není to něco, co se týká jen Západu, je to objevení struktur a mechanismů, které existují v přírodě. Totéž se týká římského práva, které není nějakým arbitrálním systémem. Je to odhalení právních principů, které objevili Římané v přirozenosti společenství. Jiné kultury neměly tuto hloubku. Ale my nežijeme v řecké kultuře, křesťanství řeckou a římskou kulturu zcela přetvořilo. Některé pohanské mýty mohou mít vůči křesťanství pedagogickou dimenzi, ale nejsou to prvky, které tvoří základ křesťanství.
Do tohoto procesu inkulturace IL zahrnuje i svátosti, především se jedná o svátostná svěcení, pod záminkou, že je málo kněží na tak rozlehlé území.
A zde se opět projevuje, že použitá záminka nemá nic společného s křesťanstvím. Zjevení Boha a Krista se děje skrze svátosti a církev není oprávněna měnit podstatu svátostí. To nejsou nějaké obřady, které se nám líbí, a kněžství není sociologická kategorie pro vytváření vztahů v komunitách. Každý kulturní systém má své obřady a symboly, ale svátosti jsou prostředky Boží milosti Bohem ustanovené a my nemůžeme měnit jejich podstatu ani obsah. Ani nemůžeme měnit obřady, které stanovil sám Kristus. Nemůžeme vytvořit křest s jakoukoliv kapalinou, nýbrž jen s přirozenou vodou. Při poslední večeři nevzal Kristus jakýkoliv nápoj, ale vzal hroznové víno a chléb z obilí. Oni říkají: Obilí v Amazonii neroste, vezmeme jinou věc. Ale to není inkulturace. Chtějí změnit nejen právo církevní, ale i právo božské.
Eminence, na závěr: často říkáte „oni“, kteří chtějí změnit církev. Kdo jsou to „oni“?
Nezáleží na pouhé osobě nebo zvláštní skupině osob. Jde o jisté smýšlení, které sdílejí, tedy o ty, kteří tyto věci adresují synodě. Všechno se má přizpůsobit světu: manželství, celibát, ženy kněžky. Všechno se má změnit na základě přesvědčení, že nastane nové jaro církve. Jakoby nestačil příklad protestantů, aby smetl všechny tyto iluze. Oni vůbec nevidí, že bourají církev, jsou jako slepci, kteří padají do jámy. Ale když na to někdo poukáže, hned je vyhoštěn, okolkován jako nepřítel papeže.
Pan-Amazon Synod Watch