Benedikt XVI. píše doslov novej knihy kardinála Saraha "Sila ticha"

19.05.2017VAT
631 0 0
Kultúra života

Foto: Kardinál Robert Sarah dostáva od pápeža Benedikta XVI kardinálsky prsteň

Emeritní papež Benedikt XVI. opatřil doslovem anglický překlad knihy kardinála Roberta Saraha věnované tichu a liturgii (angl. The Power of Silence, Ignatius Press 2017; franc. orig. La Force du Silence, Fayard 2016). Vyjadřuje v něm vděčnost papeži Františkovi za to, že zvolil právě tohoto „duchovního učitele“ do čela Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.

Plné znění doslovu papeže Benedikta XVI.

Od chvíle, kdy jsem v padesátých letech poprvé četl Listy sv. Ignáce Antiochijského, mne zvláště uchvacuje jedna pasáž z jeho Listu Efezanům: „Je lépe mlčet a být křesťanem než mluvit a nebýt jím. Lepší je učit skutky než slovy. Jeden je Učitel, který řekl a stalo se. A co učinil v tichosti, je hodno Otce. Kdo opravdu zachovává Ježíšovo slovo, může i v jeho mlčení slyšet, že má být dokonalý, že má hovořit svými skutky a svým mlčením bude poznán! (Sv. Ignác Antiochijský, List Efezanům, 15,1-2). Co to znamená slyšet Ježíšovo mlčení a poznávat ho skrze jeho mlčení? Z evangelií víme, že Ježíš často trávil noci osamotě „na hoře“, v modlitbě, v rozhovoru s Otcem. Víme, že jeho řeč, jeho slova přicházejí z ticha a jedině v něm mohou dozrávat. Rozumí se tedy samo sebou, že jeho slovo může být správě chápáno jedině pokud také my vstoupíme do jeho mlčení a naučíme se naslouchat jim v jeho mlčení.

K interpretaci Ježíšových slov je zajisté zapotřebí historických znalostí, jež nás učí chápat jeho dobu a její jazyk. To samo však nepostačí, pokud skutečně usilujeme o hluboké pochopení Pánova poselství. Každý, kdo by dnes četl byť by nejsilnější svazek komentářů k evangeliím, bude nakonec zklamán. Dozví se mnoho užitečných věcí o oné době a mnoho hypotéz, které v posledku nijak nepřispějí k pochopení textu. Nakonec pocítíte, že navzdory přebytku slov, něco zásadního schází, totiž přístup do Ježíšova mlčení, z něhož se jeho slovo zrodilo. Nedokážeme-li vstoupit do tohoto ticha, uslyšíme slova pouze povrchně, a nebudeme je tedy skutečně chápat.

Při čtení nové knihy kardinála Roberta Saraha, mi v duchu opět vyvstaly všechny tyto myšlenky. Sarah nás učí mlčení – mlčení s Ježíšem, pravému vnitřnímu tichu a právě tímto způsobem nám pomáhá nově uchopit Pánovo slovo. O sobě se přirozeně zmiňuje jen velmi málo, místy nám však dovoluje nahlédnout záblesk svého vnitřního života. Na dotaz Nicolase Diata: „Měl jste někdy v životě dojem, že se slova stávají příliš těžkopádná, příliš těžká a příliš hlasitá?“ – odpovídá: „Ve své modlitbě a ve svém vnitřním životě jsem vždy pociťoval potřebu hlubšího, úplnějšího mlčení. .... Dny samoty, mlčení a naprostého postu pro mne byly velkou oporou. Byly milostí, jež nemá srovnání, pozvolným očišťováním a osobním setkáním s... Bohem. ...dny samoty, mlčení a postu, sycené slovem Boha samého, napomáhají člověku zakládat život na tom, co je zásadní.“ Tyto řádky zviditelňují zdroj, z něhož kardinál žije a který dává jeho slovům vnitřní hloubku. Právě z této pozice může vidět nebezpečí, která neustále ohrožují duchovní život, kněze a biskupy nevyjímaje, a tak vystavují nebezpečí samu církev , v níž není neobvyklé nahrazování Slova mnohomluvností, která oslabuje velikost Slova. Chtěl bych ocitovat jednu větu, která by se mohla stát součástí zpytování svědomí každého biskupa: „Může se stát, že dobrý a zbožný kněz po svém povýšení do biskupské důstojnosti, rychle upadne do průměrnosti a starosti o světský úspěch. Je přemožen tíhou povinností, jež na něj doléhají, stará se o svou moc, autoritu a materiální potřeby svého úřadu a postupně se mu přestává dostávat dechu.“

Kardinál Sarah je duchovní učitel, který promlouvá z hloubky mlčení s Pánem, z vnitřní jednoty s ním, a tedy má skutečně co říci pro každého z nás.

Měli bychom být vděční papeži Františkovi, za to že zvolil takovéhoto duchovního učitele do čela kongregace, jež zodpovídá za slavení liturgie v církvi. Je sice pravda, že pro liturgií, stejně jako pro interpretaci Písma Svatého je zapotřebí zvláštních znalostí. Je však také pravdou liturgie, že odbornost se vposledku může míjet s podstatným, pokud není založena v hloubce, ve vnitřní jednotě s modlící se církví, která se zas a znovu učí od samotného Pána, co je to adorace. S kardinálem Sarahem, mistrem mlčení a vnitřní modlitby, je liturgie v dobrých rukách.

Podobné články

DISKUSIA k článku