Filadelfský arcibiskup Charles Chaput je jedním z osmi amerických prelátů – z 270 biskupů z celého světa –, kteří se tento měsíc účastní vysoce sledovaného vatikánského summitu o rodinných záležitostech, zvaného též synoda. Je také znám jako zarytý konzervativec, často spojovaný s křídlem „kulturních bojovníků“ v americké hierarchii, a jako někdo, kdo možná nesdílí Františkův pohled na přístup Církve ke světu.
Zde uvádíme text dnešního (7. října) Chaputova proslovu k papeži a synodě, takže čtenáři mohou sami posoudit jeho názory i to, kde se nachází v kontextu toho, co řekl František a další biskupové:
„Bratři, zdálo se, že nám Instrumentum (synodní pracovní dokument, který je podkladem pro diskusi) představuje dva protichůdné názory: pastorační zoufalství a rozhodnutí mít naději. Když Ježíš viděl pastorační zoufalství svých apoštolů, připomněl jim, že člověku se může něco jevit jako nemožné, ale pro Boha je všechno možné.
Při ovládání přírody za účelem rozvoje lidstva my, lidské bytosti, poškozujeme oceány a vzduch, který dýcháme. Trávíme lidské tělo antikoncepcí. A mateme pojetí naší vlastní sexuality. Ve jménu osobního naplnění se věnujeme budování nového Babylónu tyranie, která živí naše touhy, ale naši duši moří hladem.
Odstavce 7-10 dokumentu Instrumentum dobře popisují stav současných rodin.
Ale celkově tento text vzbuzuje hlubokou beznaděj. To vede k duchu kompromisu s určitými hříšnými modely života a k omezení křesťanských pravd o manželství a sexualitě na soubor krásných ideálů – což pak vede k rezignaci na vykupitelské poslání Církve. Tato synoda musí při své práci projevit mnohem větší důvěru v Boží slovo, proměňující sílu milosti a schopnost lidí skutečně žít podle toho, čemu Církev věří. A měla by ctít hrdinství opuštěných manželů či manželek, kteří zůstali věrni svému slibu a učení Církve.
George Bernanos řekl, že ctnost naděje je „překonané zoufalství“. Nemáme žádný důvod k zoufalství. Máme všechny důvody k naději. Papež František to sám viděl ve Filadelfii. Téměř 900 tisíc lidí zaplnilo ulice při papežské mši slavené na závěr Světového setkání rodin.
Přišli, protože milují papeže, ale také proto, že věří v manželství. Věří v rodinu. A toužili být nakrmeni skutečnou potravou od náměstka Ježíše Krista. Musíme vyzývat lidi, aby setrvávali v milosti a důvěře ve veliké věci, které pro ně Bůh připravil –, a ne je utvrzovat v omylech. Manželství ztělesňuje křesťanskou naději – naději, která se stala tělem a je trvale zapečetěna v lásce muže a ženy.
Tato synoda musí hlásat tuto pravdu jasněji spolu s krajním utrpením kříže a vzkříšením.“