Socializmus, rovnosť a dnešný liberalizmus ako produkt Marxovho satanizmu

01.07.2017SVET
424 2 4
Kultúra smrti

Nepříjemné a kompromitující vazby spojují Karla Marxe – německo-židovského filozofa a ekonoma, zakladatele tzv. vědeckého socialismu – se satanismem. Protože levice nemá zájem zveřejňovat tento vztah, není považován za nic víc než přechodnou a nedospělou fázi Marxova života před tím než dosáhl svého intelektuálního vrcholu. Bez ohledu na to, toto spojení existovalo a zanechalo stopy na celém jeho životě. Navíc se nikdy nezřekl své smlouvy s ďáblem. Naopak kvůli ní zplodil nejzvrácenější ideologii v dějinách, která je zodpovědná za smrt více než 100 miliónů lidí.

Odhalení Richarda Wurmbranda, rumunského badatele, byla plodem pečlivého výzkumu publikovaného v jeho knize Marx a Satan (1986). Jeho závěry potvrdily tvrzení papeže Pia XII., který Marxe nazval „horlivým a uznávaným satanistou“. Wurmbrand se nedobral závěru, zda Marx opravdu chtěl ustavit rovnostářskou a socialistickou společnost, nebo ji jen použil jako záminku k vypuzení Boha ze společnosti. Jinak řečeno: Byl Marx inspirován budováním nebo ničením?

Zničit Boží dílo

Já jsem přesvědčen, že ve skutečnosti Marx chtěl rovnostářskou beztřídní společnost. Protože jeho kult rovnostářství jakožto metafyzické hodnoty jej vedl k tomu, aby tím či oním způsobem opakoval Satanovu vzpouru proti Boží autoritě. Marx jednou skutečně prohlásil: „Jsem velký jako bůh.“ U Marxe byla mystika rovnostářské společnosti, kterou chtěl vybudovat, jen vyjádřením jeho vnitřní vzpoury proti vší autoritě a všemu, co mu bylo nadřazené.

Marx se snažil „vyhladit středověké náboženství a politiku“, a tím zničit Církev a křesťanskou civilizaci. V tom následoval deklarovaný úmysl svého guru Mosese Hesse, který chtěl vyhladit jakoukoliv stopu Boží podoby, která existuje v lidské společnosti a jejích institucích a obyčejích. Zbavit organickou společnost její sakrality a harmonických nerovností bylo neúprosným požadavkem této nové socialistické společnosti, která nemohla tolerovat neomezenou Boží nadřazenost.

Dle mého názoru měl Marx dvojí cíl:

  • Zničení hierarchické, nerovné a sakrální společnosti.
  • Vytvoření rovnostářské a desakralizované společnosti, v níž by všechny stopy Boha měly být zakázány pod záminkou toho, že jsou „opiem lidstva“.

Vášeň ničit

Bakunin, jeden z Marxových kolegů socialistů, satanista jako Marx, hlásal zničení státu a propagoval anarchii: „Naším posláním je ničit, nikoliv budovat. Vášeň ničit je kreativní vášní.“ Marx také vypovídal o svém destruktivním úmyslu, když v březnu 1850 sepsal s Engelsem „akční plán proti demokracii“. V něm načrtnul teroristický program, který zahrnoval vraždění králů a ničení veřejných pomníků. V této linii navrhoval spojenectví mezi proletariátem a maloburžoazií.

Nemělo by proto být překvapením, že v Marxově pohřební řeči jej jeho přítel Bedřich Engels velebil za jeho destruktivní hněv: „Protože Marx byl především revolucionářem. Jeho skutečným posláním v životě bylo přispívat tím či oním způsobem ke svržení kapitalistické společnosti a státních institucí, které zavedla, přispívat k osvobození moderního proletariátu, který jako první přiměl si uvědomit svou vlastní pozici a své potřeby, uvědomit si podmínky svého zrovnoprávnění. Boj byl jeho živlem. A bojoval s vášní, houževnatostí a úspěchem, s nimiž se mohli měřit nemnozí.“

Vztah mezi Marxem a jeho učitelem, židovským spisovatelem Mosesem Hessem, také považovaným za otce socialistického sionismu, byl docela tajemný. V Hessově způsobu myšlení a filozofii existuje zvláštní překryv tří ideologických vrstev: socialismu, sionismu a satanismu. Na jednu stranu byl Hess mentorem Marxe i Engelse a jednoho z [dalších] zakladatelů socialismu; na druhou stranu byl předchůdcem sionismu dokonce před Theodorem Herzlem. Byl také tím, kdo zasvětil Marxe a Engelse do satanismu.

Vykoupení?

V roce 1862 Hess publikoval svou knihu Řím a Jeruzalém – Poslední národnostní otázka, kde navrhnul založení židovského národa v Palestině. Také navrhnul, aby tam Židé ustavili socialistický agrární systém, který by jim umožnil nalézt „vykoupení skrze půdu“.

Hess zemřel v Paříži v roce 1875. Byl pohřben na židovském hřbitově v Kolíně, ale v roce 1961 byly jeho pozůstatky přeneseny do kibucu Kvucat Kineret v Izraeli, kde odpočívá spolu s dalšími socialisty-sionisty. Levicový sionismus požadoval, aby Moses Hess spočinul v jedné ze socialistických agrárních buněk, o nichž snil.

Nakonec však zůstává jedna otázka: Jak si vysvětlit, že zakladatel sionismu byl satanistou? Jistě to nebyl pravý Bůh Abraháma, Izáka a Jákoba, kterého vzýval a který mu pomohl realizovat jeho plán.

Anglická kniha Richarda Wurmbranda, Marx a Satan, která podrobně zkoumá Marxův satanismus je v angličtině ke stažení zde.

Podobné články

DISKUSIA k článku