Policie ČR v Liberci předvedla potlačování svobody projevu

4,565
Kultúra smrti
Hnutí Pro život ČR poskytuje sdružení Stop genocidě praktickou pomoc v jeho osvětové činnosti. Když jsme se dozvěděli o protiprávním jednání Policie ČR (15. 12. 2010 - pozn. redakce), spojili jsme se telefonicky s Janem Vránou, hlavním organizátorem petičních výstav, který byl v té době násilím držen na služebně Policie ČR, aby popsal, co se dělo.

 

Jaký je běžný průběh petičních výstav před středními školami a univerzitami?
Nejprve s ochotnými místními lidmi zjistíme, kde by bylo možné informační výstavu pořádat. Pak s dostatečným předstihem ohlásíme petiční výstavu na úřadě jako shromáždění, abychom měli v případě problémů právo na policejní ochranu. Zároveň zpravidla den před výstavou informujeme Polici a požádáme ji, aby – považuje-li to za vhodné – avizovala akci škole. Samotné výstavy pak probíhají od cca 12 do 16 hodin. Studenti se při odchodu ze školy zastavují, přemýšlejí a samozřejmě diskutují. Pokud chtějí, podpoří petici za zákaz umělých potratů. Máme zkušenost, že když vedení školy jedná hystericky, studenti se bojí podepsat, aby neměli ve škole později problémy. Úplně jiné klima je třeba na hudebních festivalech.

Učitelé nejsou nestranní?
Zpravidla ne. Mám pocit, že jsou-li sami z dřívějška zranění, vystupují agresivně. Studenti ale právě naopak. Samozřejmě ne se vším souhlasí, ale jsou otevřeni věcné diskusi a dokud nemají sami v životě problémy, zcela bez problémů rozlišují dobro a zlo. V každém případě ale mají tabuizované informace pro vytvoření si vlastního názoru.

U gymnázia F. X. Šaldy vás policie před chvílí zatkla a shromáždění zakázala. Jak to začalo?
Problém je, že nás dokonce ani nezatkla ani oficiálně shromáždění nerozpustila. Obtíže nám v Liberci začaly už včera, před jiným gymnasiem. Přijela policejní hlídka, snažila se najít důvod, aby nám mohla shromáždění ukončit. Vše ověřovali i na odboru dopravy libereckého magistrátu, nakonec odjeli a petiční výstava mohla pokračovat. Dnes jsme přijeli před školu F. X. Šaldy po jedenácté hodině. Po chvíli vyběhl zaměstnanec školy (školník Tomáš Kopal, pozn. red.) a začal nás vyhazovat s tím, že pozemek před gymnasiem je majetkem školy. Netušil, že zákon o obcích přesně určuje, co je veřejné prostranství a tím i kde je možné podle zákona pořádat petice a demonstrace, a to bez ohledu na to, kdo je majitelem pozemku.

Po chvíli ho přišla podpořit paní ředitelka a paní zástupkyně (RNDr. Irena Přádná a Marcela Danajovičová, pozn. red.). Když zjistili, že se nenecháme zastrašit, odešly a školník nám vyhrožoval fysickým násilím, shodil jeden informační panel na zem a poškodil ho.
Jeden panel z cca 16 stál kolem 6 tisíc, a tak hrozila značná škoda. S nikým se samozřejmě nepereme a tak jsme zavolali Polici ČR. Je to standardní postup.

A policie situaci vyřešila jak?
Přijeli dva hlídkové vozy. V jednom z nich byli titíž policisté (čísla 302139, 318477), co už s námi jednali včera a respektovali, že jednáme v souladu se zákonem. Ti po chvíli odjeli. Druhá hlídka (čísla 316698, 310481) ale místo pomoci zaručit výkon ústavně garantovaných práv začala psychologický nátlak a běžnou sadu mnohokrát vyvrácených výhrad: neoprávněný zábor veřejného prostranství, nesouhlas majitele pozemku, veřejné pohoršení atd. Trpělivě jsme jim vysvětili, co na to říkají zákony, a požadovali od nich, ať nám řeknou jaký zákon konkrétně porušujeme.

A řekli?
Samozřejmě, že ne. Když s psychickým nátlakem neustávali, zavolal jsem na odbor dopravy libereckého magistrátu vedoucímu panu Ing. Pavlu Rychetskému, aby si věci vyjasnili s magistrátem. Když jsem chtěl policistovi telefon předat, odmítl s tím, že to nepotřebuje.

A pak následovalo co?
Změnili taktiku. Vyzval mne, abych jel s nimi k tzv. podání vysvětlení.

Byl jsem hlavní organizátor a beze mne pak by mohli shromáždění rozpustit. V souladu se zákonem jsem to odmítl s tím, že vysvětlení podám po skončení akce. Když zjistili, že ani s touto praktikou nepochodí, opakovali, že mám s nimi jet, a začali mne tahat za bundu. Když jsem nespolupracoval, dva mě tahali za bundu a za ruce a další dva mě ze zadu tlačili do jejich služebního vozu. aby mě poté dostali na zadní sedačku, uchýlili se opět k násilí. Opakoval jsem jim, že je to proti mé vůli a překračují zákon.

Bezvýsledně. Přitom stačilo, aby řekli, který zákon porušujeme a shromáždění zakázali. Případně nás měli zadržet. Zbytek by jistě dořešil soud. Nic z toho se ale nestalo. Nakonec jsme čekali – protiprávní zadržení trvalo 6 hodin – hodiny na služebně, než s námi sepsali protokol. Prostě nás chtěli dostat od gymnasia. Kolegu Rostislava Vlčka zadrželi také – šel však s nimi raději do vozu dobrovolně, protože mu vyhrožovali, že mu nasadí pouta a odvedou násilím.

A na služebně to bylo lepší?
Když jsem na služebně chvíli čekal, žádal jsem policisty zda smíme odejít. Opět v rozporu se zákonem zamítnuto – nebyl jsem zadržený. Ale přesto pod zámkem. Policista nám po čase oznámil, že nám zabaví informační panely a odtáhnou auto, protože stojí na chodníku. Upozornil jsem ho, že auto stojí na příjezdové cestě, ale je to samozřejmě na nich. Pak už jsem si připadal jako ve filmu.

Proč? Dopustili se nějakého fyzického násilí?
Ne. Musím, říct, že se policisté lidsky chovali slušně. Ale po chvíli opět přišel jeden, že se jim zabavené panely nevejdou do jejich auta, abych půjčil klíče od svého svému kolegovi a on že pojede s nimi. Navrhl jsem jim, že já budu ten, kdo s nimi pojede, na to mi policista odpověděl, že mě tam nechtějí. Tedy jsem odpověděl že jim klíče od auta nedám. Po chvíli zase přišli s hotovými formuláři, abych jim podepsal souhlas, že jim panely přenechávám. Musel jsem opakovaně žádat o doklad o zabavení. Tam totiž musí policie udat důvod a to se jim asi nechtělo. Nakonec přišli s tím, že auto neodtáhnou, prý je v Liberci tolik sněhu, že odtah v celém městě nefunguje. Byl jsme rád, protože není nic příjemného v mrazu a hustém sněhu (ten den ho v Liberci napadlo skoro půl metru – pozn. red.) shánět bez prostředků auto odtažené kdo ví kam.

To už připomíná nepříjemnou šikanu...
Asi ano. Když jsem čekal na podání vysvětlení, volali mi obětavě místní františkáni, jak mi mohou pomoci. Když jsem jim řekl o autě, povzbudili mne s tím, že to byla standardní praxe SNB – komunistické policie – odvezla člověka na podání vysvětlení, zde ho dusila a pak vyvezla za deset kilometrů za město a tam vysadila. V zimě jako tato, to nebylo nic příjemného. Zdá se že čas svobody začíná končit. Kněží a zvláště řeholníci s tím měli bohatou zkušenost.

Nakonec jste byli na polici jak dlouho?
Nakonec jsme zde strávili šest hodin. Když jsem při podání vysvětlení trval na pravdivém popisu událostí: fyzickém napadení ze strany školníka, násilném odvedení na služebnu atd., policisté to odmítli. Tak jsem zase já musel odmítnout podepsat jejich nepravdivý záznam.

Takže máte zkušenost, že jindy Policie zákony ve vašem případě dodržovala?
Když pominu občasnou manipulaci a zneužívání neznalostí, tak ano. Vždy při problémech volám právníkovi Hnutí Pro život ČR a řeším nezvyklé situace. Zde, když Policie zákony přestala dodržovat, mne alespoň varoval, aby mě při podání vysvětlení nezmlátili, protože beze svědků těžko dokáži, že jsem je nenapadl.

Dá se vám nějak pomoci?
Samozřejmě! Pokud lidé budou dál mlčet, čas svobody skončil a policie bude zase jen obuškem v rukou mocných. Jeden policista se mi svěřil, že právě gymnasium F. X. Šaldy patří k nejprestižnějším a učí zde podle policistů snad samí tzv. docenti. A prý proti nim rozhodně nepůjde. Těžko ale říci, zda to byla ta hlavní pohnutka jejich jednání.

A co konkrétně lze dělat?
Pomozte nám pořádat další výstavy v dalších městech – viz www.stopgenocide.cz. Vždyť denně je u nás zabíjeno 70 dětí před narozením a co to je potrat se samozřejmě mladí lidé v sexuálních výchovách od zraněných pedagožek nedozví. To je hlavní. A jestli nechcete svobody zase jen pro některé, samozřejmě piště politikům – ministru vnitra, ombudsmanovi, poslancům, senátorům atd. A jste-li katolíci, tak se modlete – protože tolerance zase začíná být jen pro některé a „pravdy je asi zase třeba se bát“ jak zpíval Karel Kryl.

Rozhovor připravil

Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR

DISKUSIA k článku