Film The War of the Vendeé dostal cenu Mirabile dictu

1,745
Kultúra života
 
Řím. Filmová rekonstrukce událostí ve francouzském Vendeé získala hlavní cenu na loňském mezinárodním festivalu katolických filmů Mirabile Dictu. Film nazvaný The War of the Vendeé, tedy Válka ve Vendeé zachycuje lidovou vzpouru z roku 1793 proti teroru francouzské revoluce. Vendeé je jméno kraje při ústí řeky Loira, kde se tamější vesničané postavili proti jakobínského řádění a zákazu katolického náboženství se zbraní v ruce s růžencem kolem krku a emblémem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Zmíněný region byl působištěm známého lidového misionáře a mariánského ctitele sv. Ludvíka Maria Grignion de Montfort. Film je zajímavý zvláštním zpracováním: režie, scénář, hudba, kostýmy vytvořili profesionálové, ale vystupují v něm neherci navíc pouze z řad dětí a mládeže, tzv. Childrens´Cinema prosazované režisérem filmu Jimem Morlino.
 
Film se přesně drží historických skutečností, které koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let důkladně zdokumentovali francouzští historikové Reynald Secher (La génocide franco-français: la Vendeé vengeé) a Jean Dumont (Pourquoi nous ne célébrerons pas 1789), soustředí se na zrod vzpoury až do prvního velkého vítězství vesničanů, ale nelíčí tragický závěr této lidové vzpoury proti francouzským osvícencům. Ti jak známo jednali pod známým heslem Rovnost-Volnost-Bratrství, ale méně je známo, že jako první v moderní době přistoupili k takzvanému konečnému řešení, tedy genocidě. Prvně jmenovaný historik přináší počty této pozapomenuté kapitoly dějin novověku. Na území 10 tisíc kilometrů čtverečných zmizelo během osmnácti měsíců asi 120 tisíc lidí (nebo podle některých odhadů i podstatně více), což tvořilo minimálně 15% tamější populace. Pro srovnání si lze představit rozsah masakrů tak, že pokud by probíhaly se stejnou intenzitou na území celé Francie v dnešní době, představovaly by minimálně 8 milionů obětí. Úděsné jsou také podrobnosti této osvícenci naprogramované genocidy, která v mnohém předběhla nacistické řádění, včetně např. výroby různého užitného zboží z vydělané lidské kůže. Ačkoli je všechno dobře dokumentováno, nebývá tato stránka dějin příliš známa. Rozkazy z pařížského centra osvícenského teroru zněly jasně, totiž „likvidovat veškeré obyvatelstvo v kraji Vendeé“ a to s výslovnou zmínkou o nezbytnosti zabíjet „zvláště ženy, aby se nemohli rodit další rebelové“, zkrátka vyhladit ze země „zlořečenou rasu těch, kteří nepřijali všeobecnou deklaraci lidských práv,“ jak výmluvně praví jeden z jakobínských rozkazů tzv. Komise veřejného zdraví v Paříži, která akci nařídila. Velitel vojska, které genocidu provedlo, generál Westermann, napsal o splněném rozkazu svým nadřízeným do Paříže: „Vendeé už neexistuje, občané republiky! Zemřela pod naším svobodným mečem, včetně žen a jejich dětí. Právě jsem pohřbil celý tento lid v bažinách a lesích Savenay. Podle rozkazů, které jste mi dali, jsem pod kopyty koní roznesl děti a zmasakroval ženy, které – alespoň tyto – už nebudou rodit vzbouřence. Nemůže mi být vyčítán ani jediný zajatec. Zlikvidoval jsem všechny.“
 
Události ve Vendeé byly naposledy filmově zpracovány v roce 1946 a 1953 a jmenovaný film z loňského roku je tedy jediným novějším zpracováním doby, která by nikdy neměla být zapomenuta.

DISKUSIA k článku