letna zbierka

Aj tzv. "nezlučiteľnosť zo životom" môže byť darom

DÁTUM ZDROJA: 
05. Jun 2012

 

Podpora patologických těhotenství se zvláštním zřetelem k plodům v mateřském lůně, jejichž malformace věda považuje za „neslučitelné se životem“. Takovýto cíl sleduje centrum perinatální péče při římské katolické univerzitní nemocnici „A. Gemelli“. Sedm let činnosti jediného střediska obdobného typu v Itálii zrekapituloval pro naši rozhlasovou stanici prof. Giuseppe de Noia, předseda Asociace katolických gynekologů a porodníků.
 
Jako perinatální období je definováno fetální období od 28. týdne až do jednoho měsíce po narození. Naše centrum však doprovází těhotenství již od 3. měsíce, kdy mohou být diagnostikovány vážné malformace plodu. Převládající kultura volí v takovémto okamžiku tzv. terapeutický potrat. To je však vědecká i lidská lež, neboť matka trpí a dítě umírá – mělo by se hovořit spíše o eugenickém selektivním potratu. Ženy, které sledujeme, se však rozhodnou doprovodit své dítě až do jeho přirozené smrti – jistě ve velkém osamění, smutku a utrpení. Náš tým zasahuje, aby správě definoval, jaký odborně vědecký doprovod poskytnout – zda je možné dítě léčit bez terapeutické úpornosti, či zda je vhodný doprovod k přirozenému odchodu.
 
Ultrazvuková dignóza může zpočátku označit za nevratné určité změy, které přirozený vývoj často upraví ještě před narozením dítěte, upozorňuje italský lékař. Zdůrazňuje i jinou, často opomíjenou, vědecky dokázanou skutečnost:
 
Dítě cítí bolest již od 18. týdne, avšak není schopno s ní nakládat, neboť tuto schopnost získáváme až od sedmého měsíce plodového vývoje. V období devíti týdnů – od 18. do 27. týdne těhotenství, dítě prožívá bolest v sedmisetnásobné intenzitě. V případě tzv. terapeutického potratu je tedy úmrtí maximálně bolestné. To je vědecky dokázaný fakt.
 
Bolest matky i rodičovského páru sdílí lékařský tým i jiné rodiny. Takového sdílení napomáhá zpracovat smutek ze ztráty dítěte:
 
Z mnoha vědeckých studií víme, že postabortivní syndrom může u ženy trvat až do 70 let jejího věku. V některých výzkumech gerontologové hovoří o devadesátiletých pacientkách, které s úzkostí připomínají potrat prožitý před sedmdesáti lety. Rodiny, o které pečujeme, se z osmdesáti procent zhruba po roce a půl otevírají novému životu. Páry přitom neztratily první dítě, ale i druhé, třetí, čtvrté. Znamená to, že zakusily, že ono dítě tak zvaně nekompatibilní se životem byl pro ně dar a jeho přítomnost zacelila rány z odloučení.
 
Ve své práci se tedy neopíráme jen o svou víru, nýbrž i o konkrétní vědecké statistiky. Dokazují nám, že prožitá bolest a utrpení se v těchto případech mění v pokoj a otevřenost životu. A tím nám potvrzují, že naše služba je správná, uzavírá ředitel střediska perinatální péče římské nemocnice „Gemelli“, prof. Di Noia. 
 
Počet návštev :1649